Karel Hanzík, všeuměl z Podlesí u Příbrami
Příbram je město poměrně zvláštní, tedy budeme-li mluvit o lidové písničce a hiatorických nástrojích. Při zdejší Waldorfské škole působí muzika středověkých nástrojů Chairé a v tom samém městě působí dva výrobci hudebních nástrojů : Rostislav Anton a v Podlesí u Příbrami Karel Hanzík. Právě u jeho dveří jsem zaklepal a o tom co ho baví a v životě naplňuje si u šálku čaje povídal.
Práce na psalteriu
Cesty mnohých z nás k tomu co máme rádi bývají klikaté. Kudy vedla ta vaše k výrobě historických hudebních nástrojů ?
K výrobě hudebních nástrojů sem se dostal dost zvláštním způsobem. Vyráběl sem totiž nábytek, mojí specializací byly malé panelákové kuchyně. Pak jsem se tady v Příbrami potkal Josefa Krčka, který měl učit na místní Waldorfské škole a my tam chtěli do první třídy přihlásit syna. Začal jsem vyrábět kufry na hudební nástroje a protože se mi jeden na niněru povedl, požádal mě Josef Krček, jestli bych nedokázal postavit lyru. Ta se povedla a já už kouzlu hudebních nástrojů propadl. Byl jsem beznadějně ztracený a tak jsem vlastně začal vyrábět hudební nástroje.
Máte spočítáno, kolik už jste jich za svůj život dokázal vyrobit, postavit ?
Vyrábím je asi sedm let a budou jich asi stovky. Ty který vyrábíme na kurzech hudebních nástrojů jdou ale do tisíců. V tomto případě si je ale vyrábějí sami účastníci kurzů.
Jedná se vždy o repliky nástrojů, nebo jste schopný postavit i naprostý originál ?
Zpočátku se vždy jedná vždy o repliky. Snažím se starý nástroj přesně zkopírovat. Provedu-li na něm změny, mám pak jasno, co se s nástrojem stalo. Někdy ty úpravy dochází až do absurdit. Změním totiž nástroj tak, že už s předlohou nemá téměř nic společného. Třeba monochord. Monochord byl původně výukový nástroj s jednou strunou a posuvnou kobylkou. Sloužil k výuce hudební nauky, intervalů. Postupem času se z něj stal nástroj terapeutický s 25ti strunami laděných v G v různých oktávách. Východní část zeměkoule má spíš gis. Byl jsem jednou požádán, jestli bych na nástroji neudělal kvintu, znamená to, že nástroj měl dva tóny. Nakonec se z něj stal jeden z hlavních nástrojů pro muziku Kvinterna z Českého Krumlova. Hodí se k židovským a středověkým písním. No a pak jsem nakonec zjistil, že to je výborný kontaktní nástroj. Když je dostatečně velký, lze ho položit na tělo, na záda, nebo na břicho, a pak na něj zahrát. Mně to třeba pomáhá při chřipce. Nebo když jsem nastydlý, tak si ho na sebe položím, zahraji a za chvilku je to pryč.
Máte před sebou nějakou výzvu ? Nástroj, který byste chtěl postavit, přemýšlíte nad ním ?
Každé ráno, když vstanu, mám před sebou novou výzvu. Je to nekonečná práce. Vyrobil jsme celo-bambusovou harfu a už mám před sebou zase harfu skleněnou. Každý den je zkrátka něco nového.
Kde hledáte inspiraci ?
Většinou chodím do lesa. Bydlíme tady na kraji vesnice, takže já se začnu toulat na Třemošnou nahoru. Přijdu domů a zjišťuji, že vůbec nevím, kudy jsem šel, ale zase mám něco v hlavě. Jdu do dílny a začnu to realizovat.
Jdete do dílny a začnete realizovat. Kolik řemesel musí člověk ovládnout, aby mohl být výrobcem hudebních nástrojů ?
Měl jsem vlastně třináct povolání a vyučil jsem se snad všechna řemesla : jsem zámečník, elektrikář, mechanik i truhlář. Jediné co neumím je vaření. To ale zapotřebí není, člověk se přece může dobře oženit. Řemesla kterými vládnu jsou dobrá, ale ne nutná. Je ale lepší, když si člověk dokáže vyrobit kovové věci doma a není odkázaný na to co si koupí nebo sežene.
Je bezpodmínečně nutné, aby výrobce hudebních nástrojů uměl na nástroje, které vyrobí, uměl zahrát ?
V mém případě to tak není. Stačí znát trochu harmonii. Když nástroj postavím, chci vědět jak hraje, ale k tomu mi stačí akordy. Melodii z nástroje loudit nemusím. No a to se člověk naučí rychle. Jelikož sem chodí hodně lidí, kteří špičkově hrají, co ten nástroj vlastně umí slyším až pak. Ten zvuk je pak pro mě odměna možná daleko větší, než ta finanční.
Lze vůbec popsat to kouzlo, je-li člověk u zrodu nového nástroje ?
Kdysi jsem slyšel, že když člověk dělá to co lidem prospívá, co ho baví a za co ještě dostává peníze, tak je to to nejlepší, co v životě může dokázat.
Které nástroje vlastně vůbec vyrábíte ?
Začal jsem s výrobou lyr. Lyra je jeden z nejsložitějších nástrojů, já jsem s ním paradoxně začínal. Po dvou nebo tří letech jsem trochu přibrzdil, ale jelikož jsem technik, založením, vyučením, přitahovali mě nástroje pravidelné, hranaté : citery, kobry, duochord. To jsou vše vlastně pravoúhlé nástroje, kde je občas nějaká oblinka. Vyznačují se tím, že mají množství strun a snadno se na ně hraje. Když si nástroj naladíte, stačí vám akordové značky, třeba základy na kytaru a můžete ihned kohokoliv doprovázet. Se sólovými nástroji mám potíž. Zabrnkám jen melodii a řeknu si dobrý nebo špatný. Jak to hraje mi ale ukáže až ten, pro koho nástroj stavím. Ze známějších nástrojů vyrábím akordovou citeru. Pokoušel jsem se i o klasické německé citery, co tady ještě kolují jako zbytky po Němcích. I když jsou to vlastně české nástroje, protože se vyráběly převážně v Čechách. Při návštěvě Německa jsem zjistil, že u našich sousedů jich vyrábí stovky. Tady u nás nástroj bohužel doplatil na to, že se po válce vše německé ničilo. Pak se mi do ruky dostala kobza. To je moravský, nebo maďarský nástroj o kterém vlastně nikdo neví, jak se má ladit, jak má vypadat. Každý si ho proto udělá podle svého. Postavil jsem několik kusů, ale protože na kobzu skoro nikdo neumí, neprodávala se dobře. Pak jsem dorazily dulcimery, buď klasické nebo kladívkové. Kladívkový dulcimer vypadá trochu jako cimbál. Má poměrně obtížné ladění a struny po dvou, jako třeba dvanáctistrunná kytara. Další variantou je hackbrett, který jsem kopíroval od skupiny Chaire Josefa Krčka. Hackbrett má 27 nebo 32 tónů, které se střídají po půl tónech nahoru. Když se naladí níže, zní jako moravský cimbál. Z dalších nástrojů stavím hlavně finské kantely a to i velké altové nebo basové. Kantely vyrábíme i na kurzech. A ještě psalterium. Kdysi ho po mně chtěla jedna kapela. Byl jsem v pražském hudebním muzeu a tam mě odkázali na fresku v hradní kapli na Karlštejně. Je to jediný obraz psalterie a hraje na něj Karel IV. Vyfotil jsem si ho, pak jsem za pomoci skupiny našel ladění a dodnes na něj hrají. Psalterium je úžasný nástroj a snad díky tvaru má jedny z nejlepších zvukových vlastností. No a potom vyrábím to co mě napadne, to co v lese najdu. Jsou to třeba pokusy o výrobu čela s bordunovými strunami. To znamená, když na ně hrajete a utlumíte je, stále znějí, ještě několik minut samy o sobě. Naposledy jsem začal vyrábět háčkové harfy. Dlouho jsem odolával, protože je to poměrně rozsáhlá problematika. Už jsem jich ale postavil více než dvanáct a jde to lépe a lépe. Tedy soudě dle reakcí harfistů a to nás baví nejvíc. Vzal jsem k tomu ještě kolegu, co stavěl pětistrunná banja. Je to velká radost, protože sem chodí krásné harfenistky, nebo harfistky, které na to opravdu umějí hrát.
Nástrojů jste vyrobil opravdu mnoho. Existuje jeden, který vám přirostl k srdci, který máte nejraději ?
Je to ta harfa a pak také akordová citera. Tu mám nejraději, je s ní nejvíce práce, na jedné bylo 108 strun. Jen ladění zabere půl hodiny. Ale ta zní tak, že mi běhá mráz po zádech. Když je dobře naladěná a když k tomu ještě někdo hraje na flétnu, tak to je to nejlepší co tady mám.
Autor : Jan Markup, rozhovor s Karlem Hanzíkem zazněl v pořadu ČRo Plzeň : S Plzeňáky za folklorem ( Ne 16:30 - 17:00)
Prezentace Karla Hanzíka -
na těchto stránkách