( z Chodska )
Ó, radost má, vše jediná v celým dílu sjeta.
Ó, klyjnote srce mýho, růžičko rozkjetlá.
Rozkjetlas mně, potěšení, spatřil jsem tě v hustým trní.
Karak k tobě přistúpjit mám, huděl mně znamení.
Muj poklade, patřím na tě, znamení ti dávám,
z kruntu srce naší lásce vždy věrná zvostávám.
jen buj eště trpělivyj, nehukazuj se truchlivyj,
nehukracuj věku svýho, Bůh je dobrotivyj.
( z Řečice )
Ó, řebíčku zahradnický,
ó, růžičko voňavá !
Kerak na tě zapomenu,
dyž to není věc možná.
Zapomenu-li přec jednou,
zas mi lidi zpomenou,
žes bejvala upřímnější,
dyž sem chodil za tebou.
( z Libice )
Okolo Libice teče vodička,
napoj mi,má milá, mého koníčka !
Já ho nenapojím, já se koně bojím,
já se koně bojím, že jsem maličká.
Můj vraný koníček, ten nic nedělá,
Jenom dyž mu řekneš, že jseš má milá.
On jen hlavu sehne, ani se ti nehne
ani se ti nehne, holka rozmilá !
Pod našima okny roste oliva,
pověz mně, má milá, kdo k vám chodívá ?
K nám žádný nechodí, k nám se každý bojí,
k nám se každý bojí, že jsem chudobná !
( z Táborska )
Okolo Třeboně, okolo Třeboně,
pasou se tam koně, pasou se tam koně.
Dej kobylám, to ti povídám,
dej kobylám ovsa.
( z Čech )
Osiřelo dítě
o půl druhém létě.
Když už rozum bralo,
na matku se ptalo.
Ach, táto, tatíčku,
kde jste měl mamičku ?
Tvá matka tvrdě spí,
žádný ji nezbudí.
Na hřbitově leží,
blízko samých dveří.
Jak dítko slyšelo,
na hřbitov běželo.
Špendlíckem kopalo,
prstíčkem hrabalo.
Když se dohrabalo,
smutně zaplakalo.
Ach, mámo, matičko,
promluvte slovíčko.
Mé dítě, nemohu !
mám na hlavě hlínu.
A na srdci kámen,
hoří jako plamen.
Jdi, dítě, jdi domů,
máš tam jinou mámu.
Ach není tak milá,
jako vy jste byla.
Když má chleba dáti,
třikrát jej obrátí.
Když vy jste dávala,
máslem jste mazala.
Když vy jste česala,
vy jste objímala.
Když nožičky myje,
o škopícek bije.
Když vy jste mývala,
vy jste je zlíbala.
Když košiličku pere,
div mne neprokleje.
Když vy jste právala,
vy jste si zpívala.
Jdi domů, mé dítě,
zejtra na úsvite
přijdu, vezmu si tě.
Dítě přišlo domů,
položilo hlavu.
Ach, táto, tatíčku,
už vidím mamičku.
Co, dítě, co děláš ?
vždyť mamičku nemáš !
Vždyť nikdo tu není,
marné tvé vidění.
Ach, táto, tatíčku !
chystejte rakvičku.
Má dušička bohu,
mé tělo do hrobu.
Do hrobu - k mé matce,
ať ji zplesá srdce !