( z Čech )
Pásla mámilá páva, páva, páva
mezi horama sama.
Přijeli jsou tam páni :
Pojeď ty, holka, s námi, s námi, s námi,
pojeď ty, holka, s námi !
Kdybych já s vámi jela, jela, jela,
kam pak bych páva děla ?
Pusť páva po potoce,
pojeď ty s námi přece, přece, přece,
pojeď ty s námi přece !
Já nejsem chůzi zvyklá, zvyklá, zvyklá,
kramflíček se mně viklá ;
viklají se mně oba,
zůstanu raději doma, doma, doma,
zůstanu raději doma !
( z Budějovicka )
Pěkně se zelená
klášterská krajina,
zelená, zelená,
zelená se :
podívej se na mě,
potěšení moje,
jak mě můj vranej kůň
pěkně nese !
Na koníčka sedám,
s mou milou se žehnám :
Podej mně, má milá,
ruku pravou !
Ruku mně podala,
smutně zaplakala :
Bodejž bych já mohla
jeti s tebou.
( z Berounska )
Píme pivo s bobkem,
jezme bedrník,
nebudeme stonat,
nebudeme mřít :
tak ta bába říkávala,
když do lesa chodívala
na ten bedrník,
na ten bedrník !
( z Bydžovska )
Pí, synáčku, pomaličku,
pí, synáčku, pomalu,
máš maličkou stodoličku,
máš maličkou stodolu !
Pivo sem, pivo tam !
muzikanti, hrajte,
však já vám, zaplatím,
nic se nestarejte !
( z jižních Čech )
MIDI
Písecká hospoda z drobnýho kamení,
kdo kdy do ní vejda pro obveselení.
Přišlo pro mě psaní, že na vojnu musím.
Do cizý krajiny, odejíti musím.
Daly na mě kabát, ze sukna bílého.
Že se nemusím bát, do pole širého.
Ach má nejmilejší od tebe mám šátek.
Ten mě vždy potěší, až budu mít smutek.
Přikrej mě má milá, červeným brokátem,
Abys mě poznala, až budu soldátem.
Přikrej mě má milá, červeným damaškem,
Abys mě poznala, až budu pod vrškem.
( z Kostelní Lhoty )
Po lhoteckých lukách
cestička šlapaná,
kudy sem chodíval
brzičko z večera.
Brzičko z večera,
ještě byl den bílý,
nešťastný světýlka,
kam ste mě zavedly ?
Zavedly, zavedly,
kde má milá byla,
stála u okýnka,
žalostně plakala.
( z Chodska )
MIDI
Po lúce chodila, tři věnečky vila,
jeren sobě, druhyj tobě, třetí pověsila.
Pověsila si ho na zelenú chvojku,
nedávyjte mně, matičko, chudýmu pacholku.
Chudýmu tě nedám, bohatyj tě nechce.
Já bych ráda takovýho, keryj pase vovce
( z Berounska )
Počkej, povím,
žes´ na mně loudíval,
počkej, povím,
žes´ na mně chtěl :
v zahrádce růžičku,
po cestě hubičku ;
počkej, povím,
žes´ na mně chtěl !
( z Libice )
Počkej za rok, za dvě leta,
zapomeneš na hospodu,
budeš doma u své ženy,
budeš doma u své ženy zunkat vodu.
Počkej za rok, za dvě leta,
zapomeneš na muziku,
bude ti ji žena cinkat,
bude ti ji žena cinkat na jazyku.
( z jižních Čech )
MIDI
Počkej zastav malý formánečku
až já podám až já podám hochovi ručičku.
Podáš, podáš, upřímně ji stisknu
ještě já si, ještě já si, naposledy vísknu
žen formánku, svoje koně vraný/
už nás vezou, už nás vezou, zatahujou brány.
Žeň formánku, přes zelený luka
vez nás domů, vez nás domů, už hraje muzika
( z Hradecka )
Pod dubem, za dubem měla jedna dvě,
červený jablíčka, dala jedno mně.
nechtěla mně obě dát, začala se vymlouvat,
že nemá, že nedá, že je o ně zle.
Pšeničku jsem zasil, nebudu ji žit,
pivo jsem dal nalejt, nebudu hi pít,
holku jsem si namluvil, jinej mně ji odloudil,
a tak lásce naší konec učinil.
( z Hradecka )
Pod našima okny teče vodička,
napoj mně, má milá, mého koníčka !
Nechci nenapojím, já se koně bojím,
že jsem maličká.
Pod našima okny roste oliva,
pověz mně, má milá, kdo k vám chodívá ?
K nám nikdo nechodí,, neb o mě nestojí,
že jsem chudobná.
Pod našima okny roste z růže květ,
pověz mně, má milá, proč tě mrzí svět ?
Mě svět nic nemrzí, ale srdce bolí,
plakala bych hned !
( z Prácheňska )
U těch našich dvířek, u těch našich vrat,
zpívá tam slavíček za noc kolikrát ;
on tam pěkně zpívá, jen se to rozlíhá
za noc kolikrát.
( z Roupova )
Pod okýnkem stával,
na housličky hrával,
spíš, anebo nespíš,
nebo mě neslyšíš ?
Ach já nespím, nespím,
já tě dobře slyším,
jenom že já tobě,
potěšení moje,
otevříti nesmím.
Táta s mámou leží
bedle samých dveří
a já více tobě,
potěšení moje,
otevříti nesmím.
( z Libice )
Poděbradská brána
pěkně malovaná.
Kdo tu bránu maloval,
ten barvy nešanoval,
vymaloval na ní
štyři koně vrany.
Štyry koně vrany
pěkně kšírovany.
Kdo koníčky kšíroval,
ten panenky miloval,
ten už tady není,
ten je odvedený.
Mějte se tu hezky,
vy děvčátka všecky !
Až vy k tanci půjdete,
tak si na mě zpomeňte,
že jsem s vámi býval,
legraci užíval.
( z jižních Čech )
MIDI
Podívej se, moje milá, jak mně sluší barva bílá,
jak sou na mně mý řemeny křížem na kříž přeloženy,
moje potěšení
Tambor začne na buben bít, a já musím na vojnu jít,
tambor už je dávno venku a já musím k regimentu,
už vás nespatřím víc
Ve Veselý odvedený a do Hradce odevzdaný,
ty, co mě na vojnu vzali, do Hradce mě odevzdali,
ty mně svět zkazili.
( z Berounska )
Pověz ty mně, hvězdičko má,
jsi-li jasná, nebo tmavá ?
Jsi-li tmavá, vyjasni se,
má panenko, rozmysli se.
Já jsem se už rozmyslila,
otce, matku, opustila.
Otce, matku i přátele,
zvolila si jenom tebe.
A ne na rok, na dvě léta,
ale do skonání světa.
Do skonání mého, tvého,
nepohlédnout na žádného.
Nepohlédnout, nezasmát se,
jenom k tobě míti srdce.
( z Chodska )
Požeň ty, vovčáčku,
požeň demů !
Nechci, nepoženu,
schází šest beranů,
haž je najdu.
Hde pa je, vovčáku,
hledát bureš ?
Ha já sem je hledál,
holky sem mjilůvál,
nyjsů nihdež.
( z jižních Čech )
MIDI
Proč, kalino, v strouze stojíš,
proč, kalino, v strouze stojíš,
zdalipak se sucha bojíš?
Já se sucha nic nebojím,
já se sucha nic nebojím,
kde jsem zrostla, tam já stojím.
( z jižních Čech )
MIDI
Protivínskej zámek mezi horama,
nezapomeň holka co si mi dala.
Dala, dala, dala sem,
vyšívanej harasem,
pěknej bílej šátek s tulipánama.
Dala sem ti dala, šáteček bílej,
abys nechodíval k panence jinej.
Ten červenej tulipán,
že já tebe ráda mám,
na to můj holečku nezapomínej.
( z Budějovicka )
Proto jsem se vdala, vdala, vdala,
abych těžko nedělala :
nynčko musím mlátit,
ručičkama klátit,
toho jsem se nenadála !
( z Hradecka )
Proto jsem si kanafasku ,
proto jsem si koupila,
abych se ti, můj Jeníčku,
abych se ti líbila :
na červenou, na zelenou, na bílou,
aby si mě nechodíval za jinou.
( z Podblanicka )
Pršelo, bylo tma,
žežulička zmokla,
nemohla doletět
pod ty naše okna.
Nemohla doletět,
vzkázání vyřídit,
vzkázal tě, Marjánko,
Pepíček pozdravit.
A já zase vzkážu,
že se já nehněvám,
aby on k nám přišel,
že já ho ráda mám.
Pověz mně, má milá,
kudy po cestě k vám ?
Pod našima okny
roste tam tulipán.
( z Řečice )
Prší, prší, jen se leje,
kam ty koně postavíme ?
Postavte je, kde chcete,
já se držím děvčete.
Postavte je do zahrádky,
já se držím svý Marjánky.
Postavte je pod oknem,
jenom dyž my nezmoknem.
( z Hradecka )
Pršívalo, jen s elilo,
bývalo bláto,
přece jsem k vám chodívával,
nedbal jsem na to.
Čím jsem já byl upřímnější,
ty si byla falešnější,
to jsem měl za to,
ach, to jsem měl za to.
Slavíček je malý ptáček,
chytit se nedá;
mládeneček své panenece
šidit se nedá :
než bych já se šidit nechal,
radši bych se na vojnu dal;
vojna svobodná,
ach, holka podvodná.
Copak vy se domníváte,
že já hoře mám ?
Vždyť já ještě dcery vaši
na vás nežádám :
vždyť je panen všude dosti,
jako zrnek na jalovci,
kam s epodívám,
kam se podívám.
( z Berounska )
Překrásné hvězdičky,
jak jste vy maličký !
což jste vy mně těšívaly
ty noce celičký.
jedna z vás nejvíce,
ta jasná denice :
ta mně vždycky vodívala
k mé zlaté panence.
Měsíčku v oblacích,
jak jsi ty vysoko !
jak je má zlatá panenka
ode mne daleko !
( z Chodska )
Přes háj, přes háj, přes zeleničku,
volál šafář pancků děvečku.
Na kopečku stála,
hezká se mu zdála.
Poj dál, poj blíž, dám tě hubjičku !
Nechci, nedám, sem eště malá,
nechci, nedám, sem eště malá.
Haž já buru věčí,
dám ti šátek lepčí,
vyšívanyj s tulipánama.
Pomož, vymož z toho vězení,
pomož, vymož z toho vězení !
Asli mji pomůžeš,
z tý vojny vymůžeš,
já tě kůpjim šátek červenyj.
( z Klatovska )
Přes ty pustý lesy,
potěšení, kde jsi ?
vzdáleny, ach, vzdáleny !
ach, to sám Pán Bůh ví,
kdy tě zas uvidím,
my zlaty potěšení !
Pukejte se, skály,
rovnejte se, doly,
vrchové se položte :
ať já ji uvidím,
neb ať jen uslyším,
kde je potěšení mé !
( z Táborska )
MIDI
Přeškoda na stokrát, tý krve červený,
že bude vylita, že bude vylita,
po trávě zelený.
Po trávě zelený, po studený rose,
až mě můj koníček, až mě můj koníček,
po poli roznese.
Neumřu na zemi, umřu já na koni,
až se z něho svalím, až se z něho svalím,
šavle mi zazvoní.