Postavení hudebníků ve středověku odpovídalo různorodému společenskému poslání hudby. Nejvýše stála zcela úzká vrstva dvorských hudebníků, skutčných umelců, kteří si dovedli získat přízeň pánovu, a domohlí se někdy význačného postavení. Sám Karel IV. zaměstnaval na svém dvoře hudebníky, jichž si velmi vážil. Zvláštní úcty požívali také duchovní v chrámech i v klášteřích, kteří se zabývali církevním zpěvem a hudební teorií. Ve svízelnějších poměrech žili městští hudebníci, jako například trubači a pozaunéři,kteří vedle své hudebnické činnosti / vytrubování fanfár z věží, vyhrávání při slavnostech apod./ byli současně zamestnání jako hlásní / věžnící, pověžní /. Tito hudebníci počali se teprve později organizovat podIe vzorů cechů / městské kapely /, čimž dosáhlí pevnějšího postaveni. Nejníže stálo velké množství lidových hudebnlků, jejíchž činnosti a služeb si společnost nevážila. Mnozí z nich se potulovali a živili se žebrotou. Ze současných městských řádů vysvítá, že tito lídé byli vyřazeni ze společnosti. Nesměli před soudem svědčiti a byli kladeni do jedné řady se "zjevnýmí cizoložníky, kuběnaři, lazebníky, divadelníky, hráči, nemanželsky zrozenými a lotrovstvím podezřelými. V jiném městském řádu čteme, že " lidé neužiteční, jakožto stupkové, čtvéráci, pištci, hudebníci, židé, rasové, biřici, kejklíři, žebráci, chodci a jiní jim podobní lehkomylsnílidé, dcer dobře zachovalých, ani sirotkův, ani schovanic samo sobě, ani jiným k manželstvím zamlouvati, ani žádným vymyšleným způsobem zavazovati, pod skutečným od práva trestáním, namají."
Doc. Dr. Jiří Svoboda, Dr. Jan Trojan - Vývoj české a slovenské hudby, SPN, n.p. Praha 1957