Neodmyslitelným atributem tradičních vánoc bylo odedávna pastýřské vytrubování. Jeden z nejvýznamnějších českých sběratelů Čeněk Holas (1855-1939) na to ještě na sklonku života vzpomínal: „Pamatuji se ze svého rodiště, že jsem vždy s kůru slyšel... narození Jezulátka hlásati pastýřskou troubou. Slouha spustil vždy své nejkrásnější zvuky, jichž schopen byl. Všecka naivní mysl naše a všech vesničanů koupala se v těch slavnostních zvucích, ony nás pronásledovaly ve bdění, ve spaní a ve všech písních..."
Na počátku našeho století objevil Holas „pravé sklady koled" v lidovém podání východních Cech, Polabí, v jižních Cechách a na Domažlicku. Otvírá před námi barvitý svět vánoční poezie zalidněný postavami, které ze středověkého repertoáru přešly do jezuitských her a v 18. století ožily v lidové slovesnosti a českém betlémářství: pastuškové, oslík, tři králové... K nim pak prostá obrazivost přikomponovala nejrůznější typy darovnikú" z reálného prostředí českého venkova.
Nositelem kolední tradice ve městech byli především žáci, na jejichž nevázanost se ovšem nejednou ozvaly stížnosti církevních i světských úřadů. Koledoval kdekdo. Příslušníci úctyhodných i opovrhovaných oborů činnosti. Některá města řešila nepřehlednou situaci tak, že měnila dosavadní koledy, zejména učitelů, na stálé platy. Takových koledovaných důchodů byla ovšem celá řada: jarmarkáles, dusičkáles, lusáles (za hry), mortáles (za zvonění umíráčkem), rekordací (za zpívání žáků po domech) aj.
Pro většinu kantorů však zůstala kolední obchůzka i nadále důležitou součástí života po stránce hmotné i kulturní. Není proto divu, že se vánoční pastorely staly přímo typickým, projevem jejich tvorby. Hráčská zkušenost českých kantorů a závislost na barokních kancionálech vtiskly těmto skladbám zcela osobitý charakter. Došlo v nich k nejtěsnějšímu spojení lidové pastorální dudácké nápěvnosti s vídeňským klasicismem. Není bez zajímavosti, že např. střední část nápěvu Půjdem spolu do Betléma z lidové „Hry s jesličkami" objevíme v Mozartově baletu Maličkosti. Podobně bychom našli motivické shody kantorských pastorel z 18. století s lidovými koledami Já bych rád k Betlému, Co se stalo nenadále aj.
V průsečíku těchto vlivů vznikaly pak další pololidové a lidové zpěvy, jejichž náplň nejednou přesáhla duchovní rámec a zajiskřila výrazně světskou inspirací. Jsou to jednak zvláštní koledy milostné, jejichž stopy zachytil Čeněk Holas v jižních Rchách, a jednak koledy rozmarné a žertovné, jejichž pravou doménou je Podkrkonoší. Některé z nich, jako Šel jsem na koladu a Poslechněte malou chvíli, vykazují dokonce zřetelné stopy kramářského žánru. Je to pozoruhodný repertoár ze sběratelského odkazu jilemnického kantora a sbormistra Josefa Horáka.
Dodnes se říká o Štědrém večeru nedočkavým dětem: „Počkejte, ještě pastejř netroubil", třebaže éra obecních pastýřů dávno minula. Je to jakási zvyková a verbální setrvačnost, která působí jako atribut svátečnosti a poezie vánočních svátků. Stačí jen trochu přivřít oči a vidíte padat sněhovou vločku, slyšíte přicházet hudbu, i toho ,,pastejře", jehož naivně prostá intráda nás — řečeno s Čeňkem Holasem — „pronásleduje ve bdění, ve spaní a ve všech písních..."
Pramen : Dr. Jindřich Pecka ( Buklet CD - České zpěvy vánoční - Musica Bohemica )
CD - České zpěvy vánoční - Musica Bohemica je dostupné v internetových obchodech.